Material times 4/2019

Neohodnoceno

O tvorbě a způsobu našeho bytí.

Radikálně inspirující časopis jako žádný jiný.

130 stran, 20 článků/rozhovorů

Vydala knihovna materiálů matériO Prague, 2019.

200 Kč / ks 182 Kč bez DPH
Skladem (3 ks)

Material Times vychází jednou ročně od roku 2016 a nám rukama prošla všechna čtyři čísla. Výjimečné čtení to bylo vždy, však aktuální - čtvrté vydání se zase posunulo o kvalitativní stupeň výše.

Nebojí se vydat za nejednoznačností současného světa a vyvolává mnoha otázek. Vše na pozadí tvorby a lidské kreativity. Material times otevírá nezvyklé úhly pohledu a skrz naskrz inspiruje. Doporučujeme všem, které bytostně baví přemýšlet o světě okolo nás a chtějí vidět tvůrčího ducha v širších souvislostech.

V čísle čtyři se kupříkladu můžete zamyslet nad tím, jak se cítíte, když někdo vymyslí materiál z krve poražených zvířat na jatkách. Je to divné? Asi. A není ještě divnější, jak se v našem světě stává z životodárné tekutiny odpad, který je nutno vyřešit a vyčíslit?

Tématem a jednotící linkou čtvrtého čísla jsou neviditelné vazby. „V okamžicích, kdy se zbavujeme krátkozrakosti a přezíravých postojů, se nám otevírá rozlehlé hřiště,“ nabízí návod ke čtení šéfredaktorka Tereza Lišková. Na sto třiceti stranách najdete dvacet článků, které chtějí odhalovat méně patrné souvislosti, které se nám denně objevují před očima.

Magazín propojuje tvůrčí svět architektury, výtvarného umění, designu a řemeslné výroby se světem nových materiálů a technologií. Představuje díla a myšlenky známých osobností i začínajících či zapomenutých tvůrců, sleduje trendy, nové možnosti a postupy. Zaměřuje se na čtenáře, kteří se rádi inspirují novinkami, stejně jako na ty, kteří se zamýšlejí nad společenskými a environmentálními důsledky jejich výroby, užívání a zániku. Redakce magazínu Material Times sídlí v na pražském Břevnově a pravidelně pořádá různé akce a setkání - doporučujeme všema deseti je sledovat.

 

Z OBSAHU MATERIAL TIMES 4* 2019

Šetrnost po česku (Kristina Veinbender) // Město potřebuje své přístavy použitých věcí. Kam s nimi?

Glazuje odpadem (Kateřina Zvelebilová) // Agne Kucerenkaite zpracovává toxický odpad, který vzniká při čištění půdy a vody. Získává z něj pigmenty a dokazuje, že ho lze tvůrčím způsobem recyklovat.

Vladimír Kočí: Selským rozumem za horizont nedohlédneme (rozhovor připravila Lucie Tomanová) // Dokáže porovnávat environmentální dopad obalů, potravin, stavebních materiálů i životního stylu. Věří, že zásadní bude, aby lidé minimalizovali spotřebu a zároveň maximalizovali svůj prožitek.

Mrtvý zboží ani neviditelná ruka trhu nebere (Tereza Špinková) // Někdy stačí, aby se nestalo nic… a je konec. V případě nikdy nenošeného oblečení a promarněných rolí látek, jež na konci svého příběhu v lepším případě vyletí komínem, to platí doslova.

Neviděné oběti (Eliška Knotková) // Dnes je běžné, že na některé živé tvory pohlížíme jako na komodity. Ztráty na zvířecích životech pak bez rozpaků vyčíslujeme v hmotnostních jednotkách nebo finančních částkách. Co s krví a kůží těch, co byli poraženi na jatkách?

Hřiště má problém. Zahrada je víc (Kateřina Přidalová) // „My hřiště nepotřebujeme, děti si tady na zahradě lezou po stromech,“ říká učitelka mateřské školky v Nalžovicích. Místo aby investovali do nových herních prvků a umělých povrchů, vysadili na zahradě více keřů.

Stodola, kde prkna znamenají svět (Lucie Havlová) // V horách jihovýchodního Švýcarska leží ves Riom. Ve vsi stojí obří stodola. Dříve v ní žilo čtyřicet krav a dva koně. Dnes tu Giovanni Netzer před zraky diváků nechává umírat ruskou carskou rodinu.

Vladimíra Klumpar: Sklo mi umožnilo krásný kočovný život (rozhovor připravila Kateřina Ducháč) // Podobně jako její tavené plastiky procestovala kus světa. Během rozhovoru v jednu chvíli pracuje na modelu z hlíny a v druhé vypráví, jak ve svém domě v mexických horách hostila Quentina Tarantina.

Poslední rybniční koše (Michala Bradová) // Pletení košíků, ošatek, klobouků, pantoflů či dóz z orobince se u nás udržovalo několik století. Dnes se mu věnuje pouze pár nadšených řemeslnic.

Vyloupnout dýmku a bafat (Tereza Lišková) // „Krása dřeva se musí snoubit s tvarem dýmky,“ říká hlubokým hlasem Jan Klouček. Dýmkař světové úrovně, který žije a pracuje v Kostelci nad Černými lesy.

 

.... a dalších deset článků/rozhovorů

 

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat komentář
Nevyplňujte toto pole: