Na sebe jsem extrémně přísná. Při šití mi ale nejvíc pomohla trpělivost // rozhovor s Bárou Šilhánovou

Krásná látka někdy čeká rok na svou příležitost a oblíbené tričko nemusí mít dokonalý původ. S naší novou lektorkou Bárou Šilhánovou jsme si povídaly o tom, jak si hledá vlastní cestu k oblékání, tvorbě i udržitelnosti. A taky o přísnosti k sobě a pochopení pro ostatní - protože na šití se podle ní máme těšit, ne se klepat jako před písemkou. 

Barbora Šilhánová, FOTO: Materialistic

Bára Šilhánová stojí za českou oděvní značkou tytvoje. Vystudovala TUL a k vlastní značce se dostala po několika pracovních odbočkách, zhruba rok po narození první dcery. Šije hodně z deadstockových látek a my ji poznali jako zákaznici s nadšením pro kvalitní materiály a udržitelným přístupem. Bára umí najít poklady v sekáčích a na ulici ji baví pozorovat nečekané kombinace barev a vzorů. V Materialistic ji nově potkáte také jako lektorku šití. 

Tvoje značka se jmenuje tytvoje. Kdy je podle tebe oblečení opravdu „naše“? Když nám sedí, vystihuje nás, nebo třeba když s námi něco zažije?

Podle mě je doopravdy naše, když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy přemýšlíme, co na sebe. Prostě když je automaticky součástí našeho šatníku a tím i našeho života. 

Něco, po čem sáhneme rádi a často a jsme to my - to je hezká definice ... A když se podíváš na oblečení ostatních, co tě na ulici zaujme? Jsou pro tebe ostatní lidé inspirací?

Miluju sledovat, jak jsou lidé oblečení. Moje vysněná dovolená zahrnuje sezení v kavárně a sledování outfitů lidí, kteří jdou okolo. Vždycky mě zaujme výrazný vzor nebo barva, kombinace zdánlivě nezkombinovatelného, která přitom skvěle funguje. Jsem naprosto nadšená z lidí, kteří nesplývají s davem a svoji postavu neberou jako překážku.

Mám ráda detaily, které nejsou na první pohled vidět, kvalitní materiály a zpracování. Ono je to vidět už na té ulici. Občas mám chuť sáhnout si na látku, kterou má někdo na sobě. Zatím jsem se u cizích lidí vždy udržela.

Ty jsi vystudovala Textilku, ale píšeš, že cesta k vlastní značce byla klikatá. Co tě nakonec přivedlo k tomu, že chceš dělat právě tohle?

Nakonec zvítězila touha tvořit a správné načasování. Neopustila bych práci na plný úvazek, abych začala nejisté podnikání. Asi rok po narození první dcery jsem si řekla, že když ne teď, tak kdy, a pustila se do toho. 

Jsi odvážná žena… To cením. Hodně si vážím každého, kdo má vlastní značku - vím, jak komplexní práce to je. Zkusíš přiblížit tu kreativní část toho, jak tvoříš dnes. Například o tobě vím, že šiješ hodně z deadstockových látek. Co u tebe vzniká první - představa oděvu, nebo potkáš látku a ta ti napoví, co z ní bude?

Využívám oba způsoby. Často se mi ale stalo, že jsem nakoupila látku, zkusila střih a ten pak musela upravit. Původní představa se rozplynula a látka zbyla. Mám jich takhle zatím nevyužitých několik, takže se v poslední době snažím nejdřív hodně přemýšlet a až pak kupovat. Ale ne vždy to vyjde.

Když si chci ušít něco jenom pro sebe, co nenabízím dál zákaznicím, tak se toho nebojím. Když je látka krásná a nemůžu na ni přestat myslet, prostě ji beru. Musím ji mít, i když pak někdy čeká klidně rok na svoji příležitost. Ale nelituju. :)

Stává se ti někdy, že si ušiješ něco, co pak nenosíš? 

Stávalo se mi to hlavně v začátcích. Impulzivně jsem koupila látku, ale třeba mi neseděl odstín nebo jsem ji neměla s čím kombinovat. Byla jsem ohromená nabídkou látek a střihů. Najednou jsem mohla mít téměř cokoliv, co mě napadlo, ale později jsem zjistila, že to tak jednoduché není a ne vždy se dílo povede.

Je fajn přemýšlet dopředu. Ono totiž, když se jedna látka vyprodá, tak někde za rohem čeká další a třeba ještě lepší.

Kolem oblékání a nakupování je ale někdy i dost pocitů viny. Jakou cestu sis našla v udržitelnosti ty? Co je pro tebe důležité a v čem si dovolíš polevit?

Pro mě je to každodenní přemýšlení nad tím, co je a není v pohodě. Hranice je tenká. Jestli mám jednu superschopnost, tak najít poklad v sekáči. To mi šlo vždycky, takže vintage kousky tvoří velkou část mého šatníku. Další část si ušiju a basic kousky si kupuju, hlavně proto, že nechci několik hodin ladit třeba střih na tričko.

Pak sahám po udržitelné značce, ale nebudu kecat, mám i tričko z fast fashion řetězce. Nosím ho čtyři roky a pořád drží, ale takových věcí mám minimum.

Určitě - čtyři roky nošené tričko je dobrý příklad toho, že svět není černobílý a záleží, jak s věcmi žijeme dál. A co nároky na vlastní tvorbu? Já se při šití dost potkávám se svým perfekcionismem. Jak přísná jsi na sebe ty? A pamatuješ si, kdy sis poprvé řekla: za tímhle si stojím a můžu to nabídnout k prodeji? 

Na sebe jsem přísná extrémně. Očekávám od sebe prvotřídní kvalitu bez jakékoliv chyby, takže začátky byly krušné. Je zajímavé, že na ostatní přísná nejsem.

Dlouho mi trvalo získat sebevědomí, ale jednou jsem si řekla, že lidé nehledají dokonalost, a pustila jsem do prodeje první věc. Už ta byla na velmi dobré úrovni, ale dál jsem se zlepšovala. Šití je řemeslo, takže i tady platí, že čím déle to člověk dělá, tím lépe. Teda pokud chce. :)

Zaujalo mě, že na ostatní tak přísná nejsi. Sama to mám vlastně dost stejně. Co tebe vlastně přivedlo k tomu, že chceš svoje šicí vědění předávat dál?

Touha posunout se dál. Když šiju sama, vím, co dělám. Když někoho učím, musím si každý krok obhájit. Tím se člověk zase zlepší.

Zároveň jsem chtěla být mezi lidmi. Mít vlastní značku je fajn, ale někdy dost osamělé.

To úplně chápu. Ono asi i to sdílení je pro většinu lidí důležitá součást šití. Když se vrátíš do doby, kdy ses sama učila, co nejvíc pomáhalo tobě?

Trpělivost. Pokud to chci, tak se to naučím, ale není to přes noc. Neumím si představit, že bych se naučila šít jako samouk doma. Pomohlo mi chodit na několikaměsíční kurz, který mě stále udržoval ve střehu, a každé setkání mě nakoplo dál. Je fajn mít někoho, s kým to můžete sdílet a ke komu si můžete chodit pro rady. 

Mít se koho zeptat a těšit se, že se zase potkáme a posuneme dál - to si určitě přejeme, aby u nás lidé nacházeli. Co by sis přála ty, aby si lidi z tvého kurzu odnesli kromě hotového kousku?

Uvolnění, klid. Chtít se něco naučit je skvělé a moc ráda předám vše, co vím. Kromě toho je pro mě zásadní dobrá atmosféra a to, že se na další setkání bude člověk těšit. Přece jenom to má být v první řadě zábava. Nerada bych, aby se někdo klepal jako před písemkou ve škole, protože si něčím není jistý.

Rozhovor s Bárou Šilhánovou vedla Jana Pelánová / fotila Bára Součková

KURZY, KTERÉ BÁRA V MATERIALISTIC AKTUÁLNĚ LEKTORUJE: